Vzpomínám si na svou první lásku. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem byla poprvé zamilovaná. Řeknu vám, že to bylo opravdu krásné a sama jsem si říkala, že bych chtěla opět zažít zase to krásné, co jsem zažívala kdysi poprvé. Zamilovala jsem byla asi ve dvanácti letech, ale to jenom platonicky. Je tohle naprosto logické, že jo? Člověk nebude ve dvanácti letech zamilován úplně hodně. Bylo to opravdu jenom platonicky a já si myslím, že mnoho lidí také mi dá za pravdu, že platonická láska je krásná a že je to také zdravé. Jen člověk se naučí milovat. A také se naučí to, co dělat, když třeba bude nešťastný, protože láska vždycky každému člověku pomůže.
Kdybych se měla ale bavit o pravé lásce a o té silné lásce a o vášni, tak to mi bylo myslím jednadvacet. Ano, až v jednadvaceti letech jsem se poprvé zamilovala, a to opravdu pořádně. Bohužel, ale tato láska netrvala věčně, netrvala dlouho. Trvala pouze půl roku anebo možná o pár týdnů déle. Už to nevím jistě, protože onen kluk, který mě prý velice miloval, tak si našel jinou partnerku. Řeknu vám, že jsem z toho byla velice nešťastná a málem jsem se z toho nervově zhroutila. Pak věřte lásce! Ale byla jsem opravdu poprvé šíleně zamilovaná, kluk byl asi o tři roky starší a říkala jsem si, že tohle je krásný pocit a že tato láska nám musí jednoznačně vydržet.
Vždyť tolik krásy a tolik něhy jsem opravdu nezažila. Bylo to opravdu perfektní, nevěděla jsem čí jsem, byla jsem jednoduše zamilovaná. Pochopila jsem, co je nějaká láska. Láska pro mě byla něco úplně jiného, nějaká jiná dimenze, úplně jiný vesmír. Dříve ještě, když jsem nepoznala svého partnera a nepoznala jsem lásku, tak pro mě láska byla skoro jako španělská vesnice. Absolutně jsem netušila, co všichni na tom mají. Když se někdo zamiluje. Lidé o tom říkají, že je to krásné a že dokonce někteří zamilovaní lidé se také vykašlou třeba na svou rodinu anebo na své přátele. Tohle se právě stalo i mě. Když si moje kamarádka našla partnera, ona se na mě potom vykašlala, byla tak zamilovaná, že nekoukala okolo.