Strojírenství je obor pro laika skutečně velmi složitý a náročný na pochopení i zapamatování obrovského množství informací. Na strojaře se můžeme dívat podobně, jako třeba na lékaře, kteří se také dělí na různé specializace, kde například vašeho zubaře nemůžete požádat o to, aby zároveň fungoval jako internista. Strojařina vyžaduje velmi dobrou abstraktní představivost a zároveň vynikající technické nadání a hlavně myšlení. Přesto se s některými základními pojmy seznamují již děti ve školách a učni v rámci učebních strojírenských oborů.
Jedním ze základních segmentů strojařiny je výroba otvorů. V této souvislosti vás možná napadnou vrtáky, je to ostatně nejrozšířenější nástroj v tomto strojírenském oboru, a pracovat s vrtákem je navíc velmi snadné. Slouží k tomu sloupové, stojanové a ruční vrtačky, a zřejmě každý z vás někdy vrtačku držel v ruce nebo ji má dokonce doma. Pro výrobu přesnějších otvorů pak slouží výhrubníky a výstružníky, což jsou již nástroje s více břity, s nimiž docílíte velmi přesného tvaru i povrchu otvoru.
Jak byste ovšem vyrobili otvor, do něhož zapustíte hlavu šroubu tak, aby šroub při dotažení nevyčníval nad horní hranu jednoho z dílů? Napovíme vám – použijete záhlubník nebo zahlubovací nůž.
Záhlubníky jsou speciální nástroje, které zhotovují otvory pro šrouby s kuželovou hlavou. Zahloubí vyvrtaný otvor pro provlečení šroubu tak, aby se jeho kuželová hlava ukryla pod povrchem obrobku. Šroub pak již nevyčnívá a tudíž nepřekáží. Složitější je to ale u otvorů pro šestihrannou hlavu šroubů a matic. Tam by pochopitelně byl problém vytvořit zahloubení ve tvaru šestiúhelníku, a tak se zhotovuje pouze válcový otvor speciálním zahlubovacím nožem. Slouží k tomu držáky zahlubovacích nožů I nástroje, s nimiž zhotovíte přesný zahloubený otvor s rovným dnem, o něž se hlava šroubu nebo matice dokonale zapře.