Je velmi dobře známo, že čím dál na sever či na jih od rovníku jdeme, tím mají lidé světlejší pokožku. Původní obyvatelé rovníkové afriky ji mají téměř ebenově černou, zatímco například Inuité naopak velmi světlou. A vzhledem k tomu, že tento trend pozorujeme po celém světě, je jasné, že to není náhoda. Ve skutečnosti jde o poměrně důmyslný evoluční mechanismus, který však v dnešní době globalizace začíná poněkud selhávat.
Abychom pochopili základní princip, musíme si uvědomit, že Slunce, stejně jako každá jiná, je vlastně obřím nestíněným jaderným reaktorem. Jako takové i k naší planetě neustále vysílá radioaktivní záření. Jistě, jeho velká část je odstíněna ozónem (i proto byla ozónová díra takový problém), avšak část z něj stejně dopadá na zemský povrch. Je tedy nutné, aby jej živé organismy nějakým způsobem blokovaly.
Jelikož lidé nemají srst ani šupiny, které by je kryly, nezbývá, než se spolehnout na barvivo melanin. Čím více jej v kůži máme, tím více škodlivých paprsků je blokováno. Problém však je, že spolu s oním zářením také blokuje tvorbu vitaminu D, ke které je naopak toto záření potřeba. Je tedy nutné nalézt kompromis mezi oběma potřebami.
V oblastech kolem rovníku, kde Slunce svítí daleko intenzivněji, není produkce vitaminu D takový problém, neboť paprsků je zde dostatek. Ovšem ve vyšších či nižších zeměpisných šířkách, kde paprsky nejsou ani zdaleka tak přímé, to začíná být problém. Na druhou stranu, dopadá tam i méně UV radiace. Zde je tedy vhodnější světlejší pokožka, neboť není potřeba taková ochrana, avšak zároveň je nutné produkovat vitamin D efektivněji. Dá se tedy říci, že jsme se narodili pro dané podmínky.
Problém však nastává, pokud hodně cestujeme, či pokud se přestěhujeme do míst, které našemu množství melaninu neodpovídá. Jistě, lidé s bílou pletí se mohou opálit, avšak to není ani plná náhrada. Černí lidé navíc nemohou zesvětlat. To jsou pak věci, které si lidé neuvědomují, a které jim pak přináší problémy.