Jaký konec může potkat hvězdu

Nic na tomto svÄ›tÄ› netrvá vÄ›ÄnÄ›. To platí i o hvÄ›zdách, byÅ¥ by se zdálo, že tyto nikdy nezmizí. Opak je vÅ¡ak pravdou. I ony mají to, co se mnohdy nazývá životní cyklus. Ten samozÅ™ejmÄ› neznamená, že je hvÄ›zda naživu tak, jak život chápeme. Znamená to pouze, že prochází urÄitým procesem – stejnÄ› se například hovoří o životnosti výrobku.

 

První fází je samotné její vytváření, kdy se v mlhovinách zaÄnou shlukovat atomy vodíku. Když jich je dostateÄné množství (a to je vÄ›tší, než bychom si mohli pÅ™edstavit), zaÄnou spolu reagovat a vznikne jaderná reakce, kdy se zaÄnou pÅ™eměňovat na atomy hélia.

 

 

Tato fáze trvá nejdéle a právÄ› zde hovoříme o hvÄ›zdÄ›. PrávÄ› probíhající jaderná reakce způsobuje ono teplo a svÄ›tlo, pro které jsou známé. To ostatnÄ› platí i o naÅ¡em Slunci. Ani ono není ve skuteÄnosti niÄím jiným, než obrovským jaderným reaktorem. To je také důvod, proÄ je pro vznik života nutná atmosféra, zejména pak ozón, který valnou Äást onoho radioaktivního záření pohltí.

 

OvÅ¡em zásoba atomů vodíku není nekoneÄná. A právÄ› ve chvíli, kdy se veÅ¡kerý vodík pÅ™emÄ›ní na hélium, hovoříme o konci hvÄ›zdy. Ten vÅ¡ak může probíhat různými způsoby, podle toho, o jak velkou hvÄ›zdu se jednalo.

 

 

V naprosté vÄ›tÅ¡inÄ› případů dojde nejprve k dramatickému rozpínání, fází známé jako Äervený Äi rudý obr. To Äeká i naÅ¡e Slunce, které se zvÄ›tší tak, že pohltí i naÅ¡i planetu. NáslednÄ› vÅ¡ak zapůsobí gravitaÄní síly a nastane smrÅ¡tÄ›ní.

 

PrávÄ› v této chvíli můžeme vidÄ›t mezi hvÄ›zdami rozdíly. U tÄ›ch, které mÄ›ly stÅ™ední Äi menší hmotnost, podobnÄ› jako ta naÅ¡e, dojde ke shluknutí do malého, chladného, zářivého bodu, známého jako bílý trpaslík.

 

Pokud vÅ¡ak byla hvÄ›zda skuteÄnÄ› velká, zhroutí se sama do sebe. Dojde v podstatÄ› k explozi, jejímž výsledkem bude Äerná díra. To je ostatnÄ› také způsob, jakým tyto vznikají. Pamatujme tak, že každá z nich znamená zemÅ™elou hvÄ›zdu.